Jak zacházíme se svým zdravím?
Zdraví máme jen jedno. Jak často slýcháme toto úsloví, jenže dochází nám alespoň občas, že naše tělo nemůžeme donekonečna vystavovat nadměrné námaze a naši duši a hlavu přetížení? Možná jen do té doby, než přijde závažná nemoc nebo úraz. Až pak máme dost času na to přemýšlet, proč se to vlastně stalo. Klademe si otázku – proč zrovna já? Vždyť tak pracuji, můžu se pro druhé rozdat, se vším souhlasím, nedělám nikomu žádné problémy, i v té práci zůstávám přesčas jenom já a beru práci i za druhé, tak proč teď mám namále? Právě proto, že se staráte o druhé, namísto abyste se starali především sami o sebe.
A dělali dobře hlavně sobě. Ne, není to egoismus. Tím, že vy budete v pořádku a spokojeni, můžete předejít následným zdravotním problémům. Nebudete v zaměstnání přesčas, nebudete stát v pozoru, když váš nadřízený luskne prsty, nebudete dělat práci za druhé, naučte se říkat ne. Občasný přesčas není na závadu, ale každodenní stres v zaměstnání a dvanáctihodinové směny každý den včetně sobot a nedělí vážně nikam nevede. Vy si možná myslíte, že bez vás se ta práce neudělá, bez vás to nepůjde. Ale půjde. Když se vyčerpáte a tělo už vám neposlouží k dalšímu sloužení lidem okolo sebe a ulehnete, protože to jinak už nepůjde, věřte, že firma pofrčí dál. Vždycky se to nějak udělá. Firma kvůli vám nezkrachuje – pokud zrovna nejste její ředitel, který nedeleguje a vše chce „uřídit“ sám.
Když se z postele nezvednete, protože prostě už nemáte sílu, pak budete mít dost času na to přemýšlet, proč se to vlastně stalo.
Navštivte psychologa, nebojte se psychoterapie, vyhledejte odborníka a řešte s ním podstatu problému. Není to o tom, že jste vyhořeli, ten důvod je skrytý někde hluboko ve vás a je jen na vás, jestli se na problém podíváte a začnete ho řešit. Je to velmi často bolestivé. Může jednat už o deprimující zážitky v dětství, dospívání. Anebo neřešíte současnou dobu, kdy žijete v neuspokojivém partnerském vztahu. Neřešené problémy se stále nabalují na sebe až jednou prostě zkolabujete. Navenek se to může projevit syndromem vyhoření, rakovinou, alkoholismem, někdo utíká k drogám, jiný se začne starat o druhé – jen aby nemusel řešit sám sebe.