Jedním z krásných příkladů jak zvrácená ideologie, pokud se dostane k moci, dokáže postupně proměnit všechno pozitivní a krásné ve společnosti ve svou vlastní karikaturu je to co se stalo s vědou v nacistickém Německu neboli ve třetí říši. Samotná rasová teorie, jeden z pilířů politiky Nacistické strany, byla překonána už v 19. století, nicméně stejně jako v případě jiných nesmyslů, které hlásala tehdejší stranická věrouka platilo, že lež opakovaná dostatečně hlasitě a dostatečně dlouho se stává pravdou. Pokud se její hlasatelé mohou navíc opřít o stranické profesionální rváče z SA a později i policii, brzy si nikdo nedovolí je vyvracet. Přitom věda byla na počátku 20. století v Německu na vysoké úrovni a mnoho německých vědců patřilo ke světové špičce. Bohužel s příchodem nacismu k moci se situace začala měnit.

Řada nejvýznamnějších německých vědců židovského původu, jako například A. Einstein nebo F. Habr byla nucena emigrovat, aby si zachránili život. Naopak jiní do té doby druhořadí si začali budovat svou pozici ve vědeckém světě halasnými proklamacemi loajality k režimu. Smutným příkladem jednoho z nejzarytějších zastánců tzv. Árijské fyziky se stal P. Lenard, nadaný fyzik, který v roce 1905 dostal Nobelovu cenu za katodovou trubici. Pracoval na celé řadě významných objevů, ale vždy ho někdo předběhl, Rutherford se svým modelem atomu, Roentgen, který s pomocí jeho katodové trubice objevil paprsky X, Thompson se svým objevem elektronu. Tak trochu se vnucuje paralela se slavným českým géniem J. Cimrmanem (vtip). P. Lenardovi to však příliš vtipné nepřipadalo, zatrpkl a postupně se odvrátil od vědecké práce k pronásledování svých odpůrců. To se téměř stalo osudné dalšímu geniálnímu německému vědci W. Heisenbergovi, který byl nakonec nucen přímým dopisem nabídnout rezignaci Himmlerovi, protože se obával zatčení. Himmler byl však v této věci pragmatik.

Potřeboval Heisenberga pro vývoj německé atomové bomby, a proto přinutil Lenarda a ostatní Árijské fyziky zanechat útoků proti zastáncům teorie relativity a kvantové teorie. Jak se později začala válka obracet k horšímu a stejně tak se zhoršoval Hitlerův psychický stav začal se stále více obracet k okultismu a s ním i zbytek stranického vedení, tak získala oficiální podporu například teorie duté zeměkoule a další. O příšerných lékařských experimentech a snaze dokázat německou rasovou nadřazenost se ani není potřeba zmiňovat.